Airbrush jednoduše

V článku časopisu 1/2014 RC Revue byl otištěn zajímavý článek Donatase Pauzuolise o základech airbrushe:

Většina z nás už viděla skvělou povrchovou úpravou airbrushem na autech, motocyklech, sportov­ních lodích či jinde. Tato technolo­gie povrchové úpravy se často po­užívá i na špičkových RC modelech, kde nástřik často dělají skuteční umělci a profesionálové s odpo­vídajícím vybavením. Jejich špičková výbava má však velmi vysoké pořizovací náklady a velmi málo lidí s ní umí správně zacházet. V tomto článku chci čtenáře krok za kro­kem seznámit se svými zkuše­nostmi s airbrushem. Díky tuzem­ským i zahraničním internetovým obchodům si dnes může koupit levné, ale pro začátek dostatečné vybavení téměř každý.

Letadlo

Pro ukázkovou stavbu jsem zvolil populární a pohledné leta­dlo od firmy Multiplex nazvané ParkMaster, zkonstruované geni­álním konstruktérem Martinem Müllerem z Německa. Tento mo­del jsem zvolil z několika důvodů. Letadlo          má       díly vypěněné do forem z oblíbené pěny Elapor. Ta je odolná vůči agresivním barvám, které leptají polystyren, depron a další často používané materiály. Elapor je bílý, což je ideální pod­klad pro většinu barev. Posledním důvodem jsou jeho skvělé letové vlastnosti. Parkmaster je konstru­ovaný pro létání venku, ale má chování a agresivitu halových mo­delů.

Pro dosažení maximálních vý­konů modelu jsem zvolil následují­cí vybavení: motor AX1 2217/16, serva Hitec HS-5065MG, akumulá­tor Desire Power V6 3s/1300 mAh a regulátor Castle Creations Phoenix 25 A.

Stříkací pistole

U nejjednodušších pistolí se stis­kem tlačítka otevírá vzduchový ventil přivádějící vzduch do trysky. Množství barvy a rozptyl se nasta­vují zvlášť šroubováním - posou­váním jehly v trysce. Nastavení jeh­ly zůstává stejné, dokud jí nepřestavíme. Tyto stříkací pistole jsou vět­šinou levné, ale jejich možnosti jsou značně omezené.

Dvojčinné stříkací pistole opro­ti nim umožňují jak stiskem spou­ště otevírat vzduchový ventil, tak otevírat jehlu posouváním spouště dozadu, a tím do proudu vzduchu nezávisle přidávat barvu. Možnost přidávat a ubírat barvu během stří­kání spolu se změnou vzdálenosti mezi pistolí a stříkanou plochou umožňuje stříkat různě široké a syté čáry bez přerušení tahu. To je důležité pro některé efekty a motivy. Dvojčinná stříkací pisto­le je složitější na ovládání, ale po zvládnutí práce s dvojčinnou spouští nabízí mnohem více mož­ností.

Osobně používám dvojčinnou stříkací pistoli označovanou jako TG-130K. Její cena se pohybuje kolem 18 USD. Podobné pistole od renomovaných výrobců, jakými jsou Paasche, Iwata nebo Badger, vás přijdou na mnohonásobně vyšší částky. Produkty těchto značek jsou samozřejmě mnohem kvalitnější nejen po stránce zpracování, ale i použitím vysoce kvalitních mate­riálů, a budou sloužit po mnoho let. Pokud však airbrush zkoušíme po­prvé a nevíme, jestli nás bude bavit, pak nám levná stříkací pistole bude stačit.

Výběr barev

Pro tento model jsem vybral dva typy barev. Prvním jsou emaily Crafts Spray zakoupené v drogerii. Tyto spreje mohou naleptat povrch depronu nebo styroporu, pokud nastříkáme příliš tlustou vrstvu. Elapor je vůči těmto barvám odol­ný. Spreje jsem používal ke stříkání základní (pod­kladové) barvy větších ploch. Mají hodně široký kužel rozstřiku, a tak je práce mnohem rych­lejší, než se stříkací pistolí pro air­brush. Tu jsem použil až na detaily a stínování. Na ně jsem použil akrylátové barvy na plastikové modely Tamiya.

Příprava a postup nástřiku

Aby byl výsledek čistý a bez chyb, musíme být velmi pečliví. Při práci s maskovací páskou a sa­molepicími obtisky záleží na každém kousku a každém detailu. Oblíbené jsou nálepky a loga modelářských fi­rem, v mém případě jsem samozřejmě použil loga firem, se kterými spolu­pracuji. V žádném případě se nepokoušíme vyříznout loga a nápisy ručně — vý­sledek by neodpovídal námaze. Skoro v každém městě najdeme reklamní studio, kde nám požadované symboly a nápisy vyřežou z fólie na řezacím plotru. Doporučuji použít co nejtenčí samo­lepicí fólii s nepříliš velkou lepivos­tí, po nástřiku jde lépe sloupnout. K přípravě šablon šachovnic na spodní stranu křídla jsem použil papírovou samolepicí pásku. Hodí se na zakrytí všech ploch, které ne­chceme stříkat. Není příliš lepivá, takže při sloupnutí nepoškodí po­vrch Elaporu ani jemnějších materi­álů. Na tomto letadle jsem používal pásku z rolí širokých 2,5 a 4,8 cm.

Fonty

Aby nápisy (jako jméno pilota, název modelu atp.) vypadaly dob­ře, používáme atraktivní fonty. Skvělá internetová stránka s volně použitelnými fonty je www.dafont.com (Pozn. redakce: pro naše podmínky je třeba dát pozor, zda stažený font obsahuje české zna­ky). Já jsem zvolil font Freya na ná­pis AutopartnerRC, font Blade Runner movie na JerseyModeller a font 13 Misa na nápis www.donatasdesign.com.

Barevné kombinace

Důležité je vybrat správné od­stíny barev. Rozhodující není jen atraktivita, ale i dobrá viditelnost modelu za letu. Na bílém podkla­du vypadají dobře červená, světle a tmavě modrá, žlutá, fialová a čer­ná barva. Dobře vypadá i tenká lin­ka červeného stínu kolem žlutých ploch nebo černě lemované pole s přechodem ze světle do tmavě modré. Na tmavě modrém pozadí dobře vyniknou bílé detaily. Tyto barevné kombinace jsou v praxi vyzkoušené, používá je mnoho pi­lotů na různých letadlech.

Při hledání kombinací barev mů­žeme použít barevné kolo, neboli color wheel. Tato metoda je velmi rozšířená v marketingu a grafickém průmyslu. Vyhledejte si pojem co­lor wheel jako obrázek v interneto­vém vyhledávači Google a snadno si objevíte barvy, které se k sobě hodí.

Schéma

Když navrhujeme barevné sché­ma, je vhodné se řídit několika zá­kladními pravidly: Malé detaily, ja­ko jsou blesky, vypadají dobře jen zblízka, za letu úplně zmizí. Aby byla poloha letadla lépe rozeznatel­ná, je vhodné rozlišit vrchní a spod­ní stranu křídla. Barevné schéma by tedy mělo mít jiné linie a barvy polí na horní a spodní straně. Pro tento návod jsem zvolil jednoduchý mo­tiv s jasnými rozdíly horní a spodní části. Spodní část letadla svítí bílou barvou se čtyřmi zářivě červenými čarami, zatímco vrchní část je mod­rá a tmavá.

Jak je patrné, stříkání modelů z pěnových materiálů nevyžaduje žádné velké investice do vybavení ani mnoho zkušeností. Jsem si té­měř jist, že to, co jsem v tomto člán­ku popsal, dokáže každý, kdo má alespoň trochu modelářské zruč­nosti. Časem dostaneme stříkací pistoli více do ruky a zvládneme složitější schémata i modely. Na serveru youtube najdeme tisíce tu­toriálů k různým metodám airbrushe, z nichž se můžeme mnohé­mu přiučit. Hlavní je však trpělivost a praxe, skvělé výsledky budou ná­sledovat.